Pravidla freestylu jsou podobně jako u jiných „neměřitelných“ sportů složitější než u distančních soutěží. Jak jsem již předeslal v minulém čísle, existuje několik amerických organizací, které mají svá, mírně se lišící pravidla. V Evropě se pro soutěže freestylu používají pravidla tří organizací – USDDN, UFO a Skyhoundz. V Česku zatím všechny soutěže probíhaly (a i tento rok probíhat budou) podle pravidel USDDN, proto se zaměřím na ně.

10 DISKŮ A 2 MINUTY

Rozdíly mezi jednotlivými pravidly nejsou jen ve způsobu posuzování, ale i v délce sestavy a počtu použitých disků. Podle USDDN může každý tým použít maximálně 10 stejných disků a vystoupení trvá 2 minuty od prvního disku hozeného psovi. Kromě níže popisovaného hodnocení je po celou dobu posuzování brán zvláštní ohled na zdraví psa, především při skocích. Pes by měl při skocích dopadat v ideálním případě na všechny čtyři nohy. Hlavní rozhodčí má v případě nebezpečných dopadů psa možnost kdykoliv v průběhu sestavy přerušit. Ne vždy ale musí být zásah tak přísný a pokud pes nedopadá tak, že by hrozilo akutní zranění, mohou rozhodčí po vzájemné dohodě udělit „trestné body“. Psovod by toto neměl brát jako nějakou diskvalifikaci, ale spíš jako varování, že by měl zapracovat na správném provedení skoků...

Over v podání Jindry Pecháčka & Ro	Dog Catch - chycení psa ve vzduchu. Krom toho, že psa musí psovod chytit, měl by pes chytit hozený disk.

TÝMOVÉ PRVKY

Soutěže podle pravidel USDDN posuzují 4 rozhodčí, z nichž každý posuzuje něco jiného. Hlavní rozhodčí, který má asi nejtěžší roli, hodnotí tým jako celek, a to na základě předem daných prvků, kterých je sedm. Nejedná se o to, že by byl přesně daný prvek a všichni jej museli provést stejně, ale jde o sedm „druhů“ prvků – samotné provedení je na každém týmu. 

Uvedu příklad: jeden z prvků jsou dva různé přeskoky psa přes tělo psovoda (samozřejmostí je chycení disku ve výskoku). Každý tým by tedy měl předvést dva různé triky, kdy pes viditelně a bez doteku přeskočí nějakou část těla psovoda a v letu chytí hozený disk. Ovšem to, jakým způsobem to psovod provede, zda pes přeskočí ležícího psovoda, nebo jen upaženou ruku, záleží na něm. Rozhodčí jen musí poznat a ohodnotit, zda se jedná o jednoduchý, či složitý trik, jakým způsobem byl proveden a to i s ohledem například na plemeno konkrétního psa. 

Kromě již zmíněného přeskoku přes tělo psovod (Over) jsou těmi sedmi prvky tyto: 

Vault – odraz psa od těla psovoda.

Muliple segment – sekvence tří rychle hozených disků.

Dog catch – chycení psa ve výskoku (pes by měl v letu chytit hozený disk).

Team movement – společný pohyb psa a psovoda zakončený hozeným diskem (např. slalom mezi nohama, společná otočka…). 

Passing – míjení psa v ose (zjednodušeně to znamená, že psovod hodí disk jedním směrem, pes jej chytne, vrací se zpět, hodí disk opačným směrem – pes musí psovoda míjet co nejblíže, minimálně dvakrát za sebou).

Zig-zag – psovod hází postupně disky před sebe na jednu a na druhou stranu tak, že pes je střídavě chytá, aniž by se vracel ke psovodovi.

Chest vault - odraz od hrudi psovoda - velmi efektní prvek. Při jeho nácviku je ale obzvlášť potřeba dbát na hození disku do správné polohy, aby jej pes mohl chytit a bezpečně dopadnout na všechny 4 nohy.	Over - přeskok přes tělo psovoda - má mnoho variant. Opět platí, že pes musí samozřejmě v letu chytit hozený disk.

Ne všichni psi jsou vzhledem ke své stavbě těla schopni provádět všechny uvedené prvky, do bodového součtu se proto započítávají jen čtyři nejlépe provedené. Každý tým má tedy možnost až tři z těchto prvků vynechat, přesto může stále získat maximální počet bodů...

Rozhodčí hodnotí každý prvek zvlášť body od 0–2,50. K dispozici má rozlišení na setiny bodu. Maximální možný zisk za týmové prvky je tedy 10 bodů.

PSOVOD

Druhý rozhodčí je zaměřen čistě na práci psovoda. Po celou dobu vystoupení týmu by tedy měl sledovat každý jeho pohyb, aby jej mohl příslušně ohodnotit, a to zejména z následujících čtyř hledisek:

Field presentation – využití hřiště – zde se hodnotí především plánované využití celé plochy hřiště. Psovod by měl předvést krátké i dlouhé hody různými směry.

Release diversity – rozmanitost hodů – hráč by měl předvést maximum házecích technik a držení disku. 

Disc management – psovod by měl mít sestavu připravenou tak, aby stíhal plynule sbírat již vyhozené disky a nedocházelo ke zbytečným prodlevám.

Rhythmic team – jednotlivé triky by na sebe měly plynule navazovat.

I rozhodčí, který posuzuje psovoda, může udělit maximálně 2,50 bodu za každou z uvedených kategorií. Maximální možný zisk je tak 10 bodů.

PES

Třetí rozhodčí je naopak zaměřen pouze na výkon a schopnosti psa. I on posuzuje ve čtyřech kategoriích a měl by mít kromě dobrých zkušeností z dogfrisbee i povědomí o různých možnostech jednotlivých psích plemen:

Prey Drive – kořistnický pud neboli motivace sledovat, honit a chytit disk. Pes by měl po celou dobu sestavy vykazovat soustavné zaujetí a koncentraci.

Retrieval – schopnosti aportování. Pes by měl během sestavy předvést, že dokáže chycené disky rychle přinést a na povel kdykoliv pustit (na dálku, k nohám, do ruky, při držení psa...).

Athleticism – fyzická dovednost a obratnost psa, kontrola těla při skocích.

Grip – způsob, jakým pes chytá a drží disky. Zde psa diskvalifikuje např. překusování a žvýkání disku, držení „na jednom zubu“ apod...

I v tomto oddílu může tým získat maximálně 10 bodů (2,50 za každou kategorii).

Tento pes si „hamouněním“ dvou disků jistě nevysloužil vysoké bodové ohodnocení za Grip - držení disku ani Retrieval - aportovací schopnosti.	Zájem tohoto psa o disky (Prey Drive) je evidentní i ze statické fotografie.

ÚSPĚŠNOST HODŮ

Poslední rozhodčí je jediný, který do „svého“ ohodnocení nevnáší subjektivní pohled. V podstatě jen počítá, kolik psovod vyhodil disků a kolik jich pes chytil. Po ukončení sestavy se počet chycených disků vydělí počtem hozených a následně vynásobí deseti. Je tedy jasné, že i zde je možné získat maximálně 10 bodů a to v případě, že pes chytí všechny disky. To ovšem platí pouze v případě, že psovod hodí alespoň 18 hodů, což je podle pravidel minimální počet. Pokud se tak nestane, dělí se počet chycených disků číslem 18.

TOTAL SCORE

Celkové skóre u soutěže vzniká ale dalším sčítáním. Podle pravidel USDDN se totiž nikdy nesoutěží pouze ve freestylu, ale součástí jsou dvě kola freestylu a jedno kolo minidistance (Toss&Fetch – viz pravidla v minulém čísle). Při minidistance započítávané do freestylu se však nepoužívá centrální „půlbodová“ zóna, takže maximální možný zisk je 22,5 bodu. Pravidly je však určeno, že by poměr skóre z freestylu a minidistance měl být 85:15, proto se součet obou kol freestylu násobí koeficientem 1,5. Absolutní možné maximum je tedy 142,5 bodu.

Jednotlivá kola jsou vždy v tomto pořadí: freestyle, minidistance, freestyle, přičemž druhé kolo freestylu se soutěží v obráceném průběžném pořadí, takže ti nejlepší startují ve druhém kole freestylu nakonec. Z časových důvodů může však pořadatel určit, že do finálového kola postoupí jen určitý počet nejlepších po první části.

FRISBEE IS FUN

Pravidla USDDN jsou ze tří jmenovaných nejpodrobněji rozepsaná. To na jedné straně vypadá trošku komplikovaně, ale z pohledu soutěžících alespoň trošku vymezuje mantinely a začínajícím psovodům dává „návod“, jak vytvořit svoji sestavu. Na druhé straně i přes „povinné“ prvky dává zkušeným dostatečnou volnost.

Ať už se ale soutěží podle jakýchkoliv pravidel, jedno je kromě zdraví psů nade vše: Dogfrisbee is Fun – Dogfrisbee je zábava!

Připravil Jakub Štýbr, foto: Lukasz Kowa - připraveno pro www.psisporty.cz