Nymburk, 16.–17. 5. 2009

Květnové závody v Nymburku se prostě povedly. Těžko popisovat, co vše jsme zažili, zeptal jsem se těch nejúspěšnějších a také hlavního pořadatele, jaké pro ně tyto závody byly...

Jana Vadasová

(vítězka quadruped žen)

Co se ti první vybaví, když si vzpomeneš na letošní závody v Nymburku?

První vzpomínka je na opět velmi milé setkání s přáteli z celé republiky i ze zahraničí. Vzpomínám na dva dny v pohodové, kamarádské atmosféře, kdy se všichni vzájemně povzbuzují a fandí si. No a samozřejmě nemohu zapomenout na sobotní odpoledne a naši chvilku slávy. Ráno jsme si s Airin po pracovním týdnu přijely jen tak pohrát a odpoledne z nás byly „velké závodnice“ :-).

Která soutěž tě letos v Nymburku nejvíce bavila a proč?

Asi by se ode mne mohlo očekávat, že řeknu, že ta, ve které jsme zvítězily. Ale není to úplně tak. Baví mě rozmanitost všech distančních soutěží a mám radost z každého osobního zlepšení. V minidistance se nám poprvé podařil hod za čtyři body. Výhodou je, že Airin disky dobře sleduje a chytí i méně povedené hody. Házet čímkoli se mi už od dětství moc nedařilo a dlouhých hodů jsem se vždy obávala. V Nymburku jsem se letos přestala bát.

Jaký výkon tě nejvíce zaujal?

Asi se mi nepodaří vybrat jeden konkrétní výkon. Navíc dogfrisbee není ani tak o výkonu, jako o hře a zábavě. S obdivem jsem pozorovala již tradičně dobrá vystoupení zkušených týmů i nadějná představení velkého počtu nováčků. Vynikající byl nový rekord Lucky Plevové s Garpem v TimeTrialu. Ale asi nejúžasnější pro mne byly výkony dvou dětí s belgickými ovčáky, Zuzky Zajícové s Tasem, kterou jsme už na závodech viděli, a malého Zbyňka Juřici s Odettou. Zbyněk s Odettou dosáhli 19,5 bodů v minidistanci, což je na jeho věk fantastický výkon. Porazili mnoho dospěláků a jsem na ně oba moc zvědavá do budoucna.

V čem se letošní soutěž lišila od loňské?

Už vloni se mi v Nymburku velmi líbilo. Pěkný travnatý prostor uprostřed města přístupný kolemjdoucí veřejnosti, dobré zázemí pro závodníky i blízkost Labe pro koupání a osvěžení psů. Na rozdíl od loňska však přijelo mnohem více soutěžících. Myslím, že prvně použité rozdělení hřiště na dvě soutěžní plochy, na kterých probíhal nedělní dopolední program souběžně, bylo od organizátorů dobré řešení. Sice jsem nestíhala vše sledovat, ale hodně se tím urychlila zejména zdlouhavá kvalifikace v dogdartbee, což bylo přínosné. V klidu jsme si pak mohli užívat odpolední napínavá finále.

Lucka Schönová

(2. místo v super minidistance)

Co se ti první vybaví, když si vzpomeneš na letošní závody v Nymburku?

Velká pohoda.

Která soutěž tě letos v Nymburku nejvíce bavila a proč?

Moc mě nebaví „krátké“ distanční disciplíny, tedy timetrial a dogdartbee, takže mi zbývá quadruped a super minidistance. Víc mě bavilo to druhé - SMD jsem mohla jít s oběma svými psy a soutěž má dvě kola, takže jsme se na place dostatečně vyřádili. Kromě toho to pro mne bylo napínavější, protože jsem bojovala o medaile.

Jaký výkon tě letos nejvíce zaujal?

Pokud se počítá dogfrisbee, tak Kevin Harisson, který při SMD předváděl dokonalé a vyrovnané hody i proti větru. On i jeho psi byli velcí sympaťáci. Jinak ale jednoznačně vede závěrečný tanec Maďara Petera Seftsika.

V čem se letošní soutěž lišila od loňské?

Úroveň nymburských závodů rozhodně stoupá. Letos to měli nymburští zorganizované ještě lépe než vloni a nikde nenastal zádrhel. Příjemná změna bylo nedělní závodění na dvou plochách, což výrazně přispělo k rychlému průběhu soutěže. Také konkurence neuvěřitelně vzrostla, takže bylo hodně těžké se prosadit.

Jindra pecháček

(vítěz dogdartbee)

Co se ti první vybaví, když si vzpomeneš na letošní závody v Nymburku?

Jako první se mi vybaví celkem luxusní počasí a nedělní ráno.

Která soutěž tě letos v Nymburku nejvíce bavila a proč?

Nejvíce mě baví terč (dogdartbee), protože to je hlavně o náhodě a můžou zabodovat i méně zkušené týmy.

Jaký výkon tě letos nejvíce zaujal?

Nejvíce mě zaujal výkon celé řady nováčků, například Romany Hanouskové a Marlenky, že to ustály až do finále.

V čem se letošní soutěž lišila od loňské?

Letošní soutěž se lišila od loňské hlavně počtem týmů a také tím, že se hrálo na dvou placech. Ti, co to mají 0 km od Nymburku, se blejskli a pořadatelsky to zvládli výtečně. Tím končím, tvá Máňa.

Michal Roman

(hlavní pořadatel)

Co bylo na pořádání letošního ročníku nejtěžší? V čem se letošní soutěž lišila od loňské?

Pořádání letošního a loňského ročníku bylo v podstatě stejné. Já mám výhodu, že mám schopného parťáka Marka Lehutu, který se postará o vyřízení všech povolení, papírování a zařídí pro závod potřebné zázemí. Já se pak mohu v klidu soustředit na organizaci soutěže a věci, které s tím souvisejí. Samozřejmě, že mě trochu zaskočil počet účastníků, ale na druhou stranu jsem velice rád, že přibylo tolik nováčků. Spousta lidí si myslí, že zatím nemá na to, aby se závodů účastnili, ale podle mě to není pravda. Přiznám se, že pár z nich jsem donutil přijet tím, že jsem je prostě napsal na startovku. Nikdo však neprotestoval... (smích). Nejtěžší byl určitě poslední týden před závody. O dvou hřištích jsem uvažoval, ale definitivní rozhodnutí padlo nakonec na poslední chvíli, což znamenalo sehnat dvojí ozvučení a rozšířit počet pomocníků o pár kamarádů. Nakonec se nám podařilo i díky přátelům z DiscDog klubu ČR, kteří posuzovali na druhém hřišti, vše zvládnout v rozumném čase. Jsem za to velice rád a touto cestou bych jim chtěl ještě poděkovat!

Půjdete do toho za rok znovu?

Co bude příští rok zatím nevím. Těsně po závodě se vždy s únavou dostaví nálada, že by se na všechno člověk nejradši vykašlal a pro příště se účastnil pouze jako závodník. Nicméně... Nějaké zajímavé nápady jsem již z našich řad zaslechl, takže záleží pouze na tom, jestli bude chuť je realizovat.

Připravil Jakub Štýbr, foto: Pavel Humpolec (Psi Sporty)

VÝSLEDKY

VÍCE FOTEK