Sabino, v září jsi se stala Mistryní Evropy, čímž jsi se kvalifikovala na Mezinárodní finále do USA. Je to tvůj největší dosavadní úspěch v dogfrisbee?

Nesoutěžím kvůli tomu, abych se umístila mezi nejlepšími třemi. Největším úspěchem pro mě je, když se nám sestava povede tak, že z toho mám radost nejen já, ale i moji psi..

Jaký je rozdíl mezi soutěžemi v Evropě a USA?

Ve skutečnosti velký rozdíl není. Pokud srovnám nejlepší evropské hráče s nejlepšími americkými a japonskými, nevidím žádný rozdíl v úrovni jejich hry. Pouze styl je odlišný. Osobně se mi nejvíce zamlouvá styl některých Japonců. Jejich sestavy jsou neuvěřitelně plynulé...

Jak jsi se vlastně k dogfrisbee dostala? Kdy jsi tento sport poprvé zaznamenala?

První disk jsme si hodili v roce 2002, na pláži a bez psů. Naši psi byli vždy blázni do míčků, tak nás napadlo, že by je disky mohli také zajímat. V tu chvíli jsme si mysleli, že jsme objevili nový sport. Na internetu jsme ale zjistili, že hra s disky a psy se v USA provozuje přes třicet let.
Začali jsme tedy s tím, že jsme se psy nejprve přetahovali. Současně jsme se učili házet a teprve potom jsme začali disky házet našim psům. A oni je chytali!

Čím tě tento sport zaujal? Proč se věnuješ hlavně dogfrisbee a ne třeba populárnímu agility, nebo jiným psím sportům?

Tento sport mi dává u každého triku či hodu možnost absolutní svobody. V podstatě neexistují pravidla, co můj pes a já musíme předvést. Mohu stavět pouze na mých schopnostech a individuálních možnostech každého psa. V neposlední řadě v tomto sportu není tolik soutěživosti. Lidem od dogrisbee jde především o radost z předvedené šou a jejich snažení tudíž není tolik zaměřeno na získávání trofejí. A to je asi ten největší rozdíl.

Co všechno už jsi se psy dělala? Co vše jsi psy učila?

Máme doma mnoho psů a cvičíme s nimi agility, poslušnost, stopy i Schutzhund (IPO).

Se svým přítelem Marcusem děláte předváděcí vystoupení pro svého sponzora. V čem se tato vystoupení liší od soutěží? Co tě víc baví – soutěžit nebo tato vystoupení?

Já osobně mám raději ukázková vystoupení. Na soutěži od vás lidi očekávají, že vyhrajete. Na předváděcích akcích jsou ale lidé uvolnění a to dodá klid i mě. Psům je to jedno, ti jsou v klidu pořád...

Jaká plemena jsou pro dogfrisbee nejlepší? S jakými pracuješ ty? Proč?

Nejlepší „frisbee pes“ na světě je ten, který má ze hry nejvíce radosti – to je slogan našeho klubu Crazy fly`n dogs. Vše co váš pes potřebuje je dobrý kořistnický pud a zájem o hru. 
Je pravda, že nejvhodnější jsou psi střední velikosti, ale třeba naši malinoisové, kteří rozhodně nejsou střední velikosti, jsou rovněž úspěšní (Mistr Evropy 2005, 2. místo na ME 2004, 2005, 2006 a 3. místo na Mistrovství světa 2004 – pozn. redakce).
V Americe je běžné hrát dogfrisbee se zachráněnými psy z útulku. I já jich pár mám a cvičím s nimi. Pro úspěch není nutné si kupovat border kolii či autralského ovčáka. Jediným nutným předpokladem je dobré zdraví psa.

Podle čeho si vybírat psa pro dogfrisbee?

Nebála bych se to zkusit s jakýmkoliv psem bez rozdílu plemene. Důležitý je pouze kořistnický pud, zájem o hru a zdraví.

Jak dlouho ti trvá nacvičit sestavu pro soutěž?

Záleží to na házecích dovednostech psovoda a pohybovém nadání psa. Talentovaný hráč s dobrým psem to zvládne za šest měsíců. Někomu to ale trvá i déle...

Jak často se psy cvičíš?

Jednou, maximálně dvakrát týdně. Trénink pro mě znamená hodinu a půl házení diskem (bez psa) a přibližně dvakrát pět minut hry se psem.

Podle čeho si vybíráš hudbu?

Líbí se mi různé hudební styly. Snažím se hudbu vybírat podle psa. Moje malá a rychlá borderka „Y“ cvičí na „American Girl“ od Toma Pettyho – rychlá hudba pro rychlého psa. V repertoáru máme AC DC, Jet, Fatboy Slim... pro každého psa něco jiného.

Kromě soutěžení jsi často zvaná i k posuzování jako rozhodčí. Co je nejčastějším nedostatkem soutěžících?

Většina lidí má velké rezervy v házení. Při soutěži jsou navíc nervózní, čímž se jejich nedostatky ještě zviditelní...

Je znatelný například rozdílný styl vystoupení týmu z Holandska, Německa či Polska?

Podle toho, co jsem si mohla všimnout, rozdíly jsou – a to je skvělé! Čím víc národů se sejde, bude se bavit se svými psy či soutěžit, tím vyšší bude úroveň tohoto sportu.
Naučila jsem se pár triků i od začátečníků z Polska či Česka, jelikož jednoduše zkusili něco, co nikoho předtím nenapadlo a vymysleli tak nový hod či trik. A o tom to je. Pořád je co se učit...
Každý může „okopírovat“ prvek od druhého, což je velká příležitost ke stálému posunování dogfrisbee vpřed a předávání si radosti z povedených sestav...

Také jsi již viděla i české týmy, myslíš, že mají šanci dostat se mezi Evropskou, případně světovou špičku?

Myslím, že určitě! Kdybych byla soutěživý typ, už bych byla nervózní...

Co bys poradila lidem u nás, kteří se chtějí tomuto sportu věnovat?

Nejprve to zkus s rodinným psem. Nauč se dobře házet. Kup si správné disky – speciální disky pro psy. Poděl se o své zkušenosti s kýmkoliv, koho tento sport zajímá. 
A užívej si radost ze hry!